Během reprezentační přestávky Real Madrid aktivně hledá nové způsoby, jak využít Jude Bellinghama. Xabi Alonso, který v této sezóně vede tým, zvažuje restrukturalizaci útočného systému a případný přesun Bellinghama doleva, na pozici vnitřního útočníka po boku Federica Valverdeho. Tento krok by měl Los Blancos dodat flexibilitu, snížit jejich závislost na Kylianu Mbappém a uvolnit kreativní potenciál jejich zálohy.
Alonsův plán jde nad rámec pouhého přeskupení pozic. Je to pokus o přehodnocení útočné filozofie Realu Madrid, kde se střed hřiště nestává jen zónou kontroly, ale platformou pro improvizaci. Bellingham je pro tuto myšlenku klíčový. Jeho všestrannost, inteligence a taktická prozíravost mu umožňují prozkoumat více než jen prostou „výměnu křídel“. Tento článek zkoumá, proč se Real Madrid rozhodl pro tento krok, jak bude realizován a co by mohla nová role anglického záložníka obnášet.
Taktické předpoklady pro Bellinghamovu novou roli
Jakákoli restrukturalizace začíná otázkou, proč je potřeba. V sezóně 2025/26 čelil Madrid zjevnému problému: jejich obvyklé útočné trasy se staly předvídatelnými. Soupeři se naučili uzavírat centrální oblasti a omezovat kreativitu Gülera a Valverdeho. Bellingham, hrající ve své standardní roli „osmičky“, je často nucen klesat hlouběji, čímž ztrácí energii a prostor pro rozhodující běhy.
Xabi Alonso vidí řešení v posunutí Jude více doleva, do pozice vnitřního obránce. V této oblasti bude Bellingham schopen častěji přijímat míč mezi lajnami, vytvářet razantní hru a pohybovat se do středu, přičemž zůstane blízko útočné skupiny. Taktika je postavena na symetrii: Valverde vpravo, Bellingham vlevo a Tchouameni s Gülerem tvoří spojnici mezi nimi. Tento přístup udržuje rovnováhu v centrální ose a zároveň se stává dynamičtějším.
Posun Bellinghama nabízí řadu výhod. Zaprvé uvolňuje prostor pro levého obránce k aktivnějším běhům. Zadruhé vytváří další tlak na soupeřovy poloprostory. Za třetí, umožňuje to Gülerovi volněji operovat a pohybovat se do středu. Vytváří se tak nová struktura, kde Real Madrid útočí přes přetížené zóny, spíše než přímočarými kombinacemi na křídlech.
Systém však vyžaduje přesnou komunikaci. Bellingham si musí inteligentně vybírat momenty pro pohyb dovnitř, aniž by nechal křídlo prázdné. Levý obránce musí kompenzovat jeho pohyby a Tchouameni musí chránit pokutový prostor, když ztratí míč. Mění se i presing: Bellingham se zapojuje do prvního bloku, pohybuje se do poloprostorů a odřezává přihrávky do středu.
Co se týče osobní adaptace, Jude čelí obtížnému úkolu. Musí udržovat rovnováhu mezi útokem a obranou, číst prostor a pochopit, kdy se vyplatí riskovat a kdy je lepší si udržet svou pozici. Pro Alonsa to není experiment kvůli experimentování, ale strategický krok, jehož cílem je učinit Real Madrid méně závislým na konkrétních hvězdách a vytvořit všestrannější tým.
Zároveň má trenér náhradní možnost: Franca Mastantuona. Mladý záložník by se mohl stát náhradníkem Bellinghamu na nové pozici, čímž by získal herní čas a zkušenosti. Restrukturalizace tak nejen posiluje současný kádr, ale také pokládá základy pro budoucnost.
Výhody a rizika přehodnocení Bellinghamovy role
Jakákoli taktická inovace je kompromisem. Abychom pochopili rozsah tohoto podniku, musíme zhodnotit, co přesně Real Madrid získá a co riskuje.
Hlavní výhodou nového systému je útočná všestrannost. V předchozích sezónách Madrid často fungoval s jediným scénářem: přes křídla nebo přímé přihrávky do Mbappého zóny. Nyní se do jejich arzenálu přidá třetí možnost: posunutí Bellinghama dovnitř. To vytváří neočekávané útočné úhly a činí kombinace méně čitelnými.
Druhou výhodou je tlak na poloprostory. Ve většině týmů jsou to zranitelné oblasti. Bellingham, hrající uvnitř, si tam neustále vytváří početní výhodu a přetěžuje soupeřovu obranu.
Třetí je přerozdělení pracovní zátěže. Tchouameni a Güler jsou osvobozeni od přehnaného bránění středu, protože pozornost soupeře je nyní rozdělena mezi několik zón. To zvyšuje tempo a snižuje závislost na jediném tvůrci hry.
Čtvrtou je prvek překvapení. Soupeři, kteří se připravují na známý styl hry, budou čelit novému přístupu. To je obzvláště důležité v zápasech proti Barceloně a Juventusu, kde každý detail může rozhodnout o výsledku.
A konečně, za páté, je tu Bellinghamův rozvoj. Jeho nová role ho donutí k růstu: bude zodpovědnější za rozhodování a bude vyžadovat přesnější přihrávky a načasování. To je cesta k tomu, aby se stal všestranným „vnitřním orchestrátorem“ – vzácným typem záložníka schopného diktovat tempo hry.
Existují však i rizika. Nejzřetelnějším je otevřený prostor na levém křídle. Pokud se Bellingham často sjíždí dovnitř a levý obránce ho nekryje, soupeřovi zůstane volný prostor. Druhým rizikem jsou komunikační poruchy. Předčasné změny nebo ztráta koordinace mezi Bellinghamem, Gülerem a Tchouamenim mohou vést k pozičním chybám.
Třetím rizikem je fyzická zátěž. Role vnitřního útočníka vyžaduje neustálé změny tempa a směru, což může v nabitém programu vést k únavě. Za čtvrté, během statických fází je to nejasné: nové pozice mohou tým zmást během rohů a přímých kopů. A konečně, za páté, vyžaduje to přizpůsobení se různým soupeřům. Proti obranným klubům může systém ztratit svou účinnost.
Aby se minimalizovala rizika, Alonso plánuje inovaci zavádět po etapách. Zpočátku budou v jednotlivých zápasech implementovány omezené scénáře, přičemž Bellingham bude v útoku fungovat pouze jako vnitřní útočník. Poté se funkcionalita rozšíří a zlepší se synchronizace. Součástí je i analytická zpětná vazba: každý zápas bude detailně analyzován pomocí GPS dat a tepelných map.
Výhody jsou tedy zřejmé – flexibilita, dynamika, nepředvídatelnost. Úspěch je však možný pouze se správnou adaptací. Bez pečlivého trénování a disciplinovaných hráčů se takový systém může rychle rozpadnout.
Praktická implementace: Implementační plán a nadcházející zápasy
Restrukturalizace nemůže zůstat jen na papíře. Real Madrid má před sebou tři klíčové týdny: domácí zápasy proti Juventusu a Barceloně, po nichž následuje výlet na Anfield, kde se utká s Liverpoolem. Každý z nich bude testem nového modelu.
Fáze 1. Tréninkový cyklus
Během reprezentační přestávky tým pracuje na formacích 11 na 11, přičemž Bellingham působí jako vnitřní útočník na levé straně. Hlavní důraz je kladen na interakci s levým obráncem a spoluhráči na kraji hřiště. Procvičují se scénáře: pohyb uvnitř, otevírání se přihrávkám a krytí míče při ztrátě.
V samostatných lekcích se procvičují minihry 5 na 5, kde je nezbytné rychlé přepínání mezi pozicemi. To pomáhá hráčům zvyknout si na myšlenku „plovoucích rolí“ – kdy odpovědnosti nejsou pevně dané, ale spíše závisí na situaci.
Fáze 2. Přechod na soutěžní zápasy
Prvním velkým testem bude zápas proti Juventusu. Alonso plánuje použít měkčí verzi nového systému: Bellingham se bude pohybovat dovnitř pouze během soustavných útoků a zachová si tak své obranné povinnosti. Proti Barceloně se pracovní zátěž zvýší, což bude vyžadovat vysoce variabilní záložní pole.
Proti Liverpoolu je scénář jedinečný. Tým Jürgena Kloppa je známý svou rychlostí a presinkem, takže Bellinghamova role jako vnitřního útočníka bude klíčová. Bude muset rozbít těsný presinkem tím, že bude přesouvat míč do oblastí, kde má soupeř méně hráčů. To je velká výzva, ale také příležitost ukázat svou všestrannost.
Fáze 3. Rotace a dlouhodobá adaptace
Franco Mastantuono je zvažován jako Bellinghamova náhrada. Mladý Argentinec dokáže napodobovat jeho pohyby a umožňuje týmu udržet si strukturu během rotací. To je strategicky důležité – v rušné sezóně není možné spoléhat se jen na jednoho hráče.
Tým se pak bude přesouvat od zápasu k zápasu a testovat různé konfigurace:
- Bellingham jako vnitřní útočník na levé straně v zápasech proti kompaktní obraně;
- klasická role v zápasech, které vyžadují kontrolu tempa;
- dvojitý vnitřní útočník s Valverdem při útoku na obě strany je nezbytný.
Fáze 4. Vývoj a perspektivy
Pokud bude experiment úspěšný, Bellingham by se mohl stát všestranným záložníkem nové generace – schopným hrát na třech pozicích a kontrolovat hru. Pro Alonsa je to krok k vytvoření „fluidní struktury“ – konceptu, kde pozice nejsou fixní, ale mění se v závislosti na fázi útoku.
Z dlouhodobého hlediska by se tato restrukturalizace mohla stát charakteristickým znakem nového Realu Madrid: týmu bez jediné hvězdy, ale se sítí zaměnitelných lídrů. Bellingham, Güler, Valverde a Tchouameni tvoří intelektuální jádro schopné kontrolovat zápasy nejen technikou, ale i taktickým myšlením.
Přesun Bellinghama na levé křídlo není jen experiment, ale strategické rozhodnutí. Dává Realu Madrid větší svobodu, dynamiku a kreativitu a zároveň snižuje jeho závislost na individuálních přínosech Mbappého. Navzdory všem rizikům a obtížím tento krok odráží Alonsovu filozofii: fotbal budoucnosti je flexibilita, inteligence a schopnost neustálého vývoje. V nadcházejících týdnech uvidíme, zda se Bellinghamova nová role ukáže jako klíčová pro obnovený Real Madrid, nebo zda se tento experiment ukáže jako dočasný. Jedna věc je jasná: klub, který se nebojí změn, je vždy o krok napřed.
